Rozhovor

Kdo vás přivedl k umění? Ani nevím, nějak jsem se k němu přivedla sama.

Jak často jste sama sobě modelem? Dílčím modelem jsem si velmi často-jsem jediná, která je pořád po ruce.

Někteří lidé říkají, že umění je pro ně lékem na životní strasti. Máte to podobně? Pro mne je umění spíš způsob života, který samozřejmě může být občas i "lékem".

Co byste chtěla, aby lidé cítili, když se dívají na vaše výtvory? Co má divák cítit nechám na něm. Já bych byla ráda, kdyby si lidi moje obrazy zapamatovali.

Je těžké živit se u nás uměním? Přibývá nebo ubývá lidí, kteří si v téhle konzumem prosycené době kupují domů umělecká díla? Těžké je to každopádně. Zájemců o umění, kteří jsou schopni si ho i koupit snad- zdá se přibývá, ale pozor abychom to nezakřikli.

Máte nějaký obraz, který byste nikdy neprodala? Mám takových víc.

Ilustrovala jste knihy, pracovala pro kreslený film, kreslíte obrazy. Co z toho vás nejvíc uspokojuje? No samozřejmě, že malování, je v něm nejvíc svobody, proto taky už nedělám skoro nic jiného.

Vaše současná tvorba je skutečně nadčasová, ve Vašich obrazech se může divák ?toulat? bez ohledu na okolnosti doby. Necítíte však potřebu ? právě vzhledem k okolnostem ? vrátit se na chvíli zpět ke ?glosování? společenského dění a jeho vlivu na duši člověka? Když jsem s malováním začínala, opravdu jsem se zabývala jakýmsi "glosováním" doby a společenského dění. Později byla má práce hodně feministická, potom jsem si zase dělala legraci ze světa takzvaných VIPáku a konzumní společnosti. Teď je takových věcí v umění tolik, je to tak "trendy" pořád se ke všemu vyjadřovat. Když jdete dnes na nějakou velkou přehlídku současného umění, naprostá většina těch věcí Vám navodí stejné pocity jako normální život. V galerii zažívám to samé co na ulici, ve vlaku či kdekoli jinde. Jen výjimečně dostane divák i něco navíc, nad komentář, či ilustraci doby. Přijde mi to málo. Od umění čekám přesah ? nějaké překvapení, chci být trochu zaskočená nebo nadšená ? myšlenkou, nápadem nedej Bože i krásou. Prosté zmnožování úzkostí a frustrací naší doby v galerijním prostředí mne nudí. Mně teď víc zajímá jakási paraela či alternativa k našemu aktuálnímu světu, něco, co trvá, co je v lidském údělu a podstatě, přes všechny neustálý změny.

Jak se cítí malířka obrazů v dnešním stále se zrychlujícím, multifunkčním, moderním světě 21. století? Nepřipadáte si poněkud konzervativní? Připadám si konzervativní příšerně! V dnešním rychlém světě, kdy se všechno pořád mění, všichni spěchají a umělci fotí, točí videa a tvoří díla a instalace na jedno použití, performují, sami se manažerují a neustále někam běhají, já sedím doma na zadku a pomalu ? svojí zdlouhavou a pracnou "připitomněle-realistickou" metodou ? tahám štětcem po plátně. Zdá se to fakt nesmyslně zpátečnické. Ale když mne to prostě baví, já toužím vytvořit jakési "dílo", jakýsi "majstrštyk", ve kterém by "TO" všechno bylo a který by trval a nedal se vypnout nebo rozebrat. Připadá mi, že to má smysl, dokonce mi připadá, že to vlastně jde tak moc proti proudu a proti duchu doby, že je to takřka revoluční čin.

Máte vizi, kam bude Vaše výtvarné vyjádření směřovat? Jedna z věcí, která mne na mé práci vyloženě baví, je to, že mne překvapuje, že vůbec nevím, kam dojdu. Můžu mít jakési představy, můžu to racionálně někam směřovat, ale jak to dopadne je jiná věc. Témata se vynořují nečekaně odkudsi ze života a práce se pak sama různě vrství a mění a jedna věc vzniká z druhé. Občas se obloukem vracím a dělám staré téma trochu jinak. S džunglí jsem momentálně skončila a přesunula jsem se zpět do interiérů ? "domů" ? tedy v obrazech, na kterých teď zrovna pracuji.

Rozmlouvala Helena Krausová

Helena Krausova
( k výstavě Pták Ohnivák - říjen 2008; 14.10.2008)